Tom Atlee: Poznámky k jednotlivým aspektům fenoménu vTaiwan – 2. část

Druhý text ze série překladů esejů Toma Atleeho popisuje kořeny fenoménu vTaiwan, jeho dynamiku a jeho vztah k Atleeho vizi „moudré demokracie“. Předchozí příspěvek je k dispozici na tomto odkaze.

 

Kořeny fenoménu vTaiwan u komunity g0v („gov-zero“)

g0v (stránka s jeho manifestem) je tvůrčí komunita tchaj-wanských občanských hacktivistů založená v roce 2012. Záměna písmene “o” ve zkratce gov (z anglického slova „goverment“, vláda) na číslici „0“ (anglicky “zero”, nula) nejen že umožnila vyjádřit skutečnost, že g0v své aktivity provádí zdola, ale také umožnila vytvořit snadno zapamatovatelnou adresu webových stránek, které napodobovaly oficiální stránky vlády a poukazovaly na to, jak by tyto stránky mohly vypadat, kdyby umožnily zapojení zainteresovaných stran a veřejnosti do tvorby politiky.

Hacktivisté z komunity g0v hráli klíčovou roli při organizaci třítýdenní okupace tchaj-wanského parlamentu s názvem Sunflower Movement, v rámci níž dělali živý záznam okupace a ten promítali na stěny budovy parlamentu. V rámci této události g0v pomohl také s realizací obrovských veřejných online diskuzí a diskuzí tváří v tvář o nepopulární tajnůstkářské obchodní smlouvě, jež motivovala samotný vznik okupace. Výsledky těchto diskuzí následně velmi ovlivnily politickou krajinu Tchaj-wanu. g0v hrál také klíčovou roli při vytváření iniciativy vTaiwan, jež vznikla právě na základech této přelomové události. Mnoho tehdejších aktérů okupace hraje důležitou roli v rámci vTaiwanu dodnes.

Mezi hodnoty, které g0v do vTaiwanu vnáší, patří důvěra v lidi, budování důvěry mezi jednotlivými občanskými sektory a posilování občanské společnosti ve smyslu podporování lepší informovanosti a motivace občanů k účasti na věcech veřejných.

Andrey Tang z g0v vtipkuje o tom, že když jsou dnes lidé pozvání na demonstraci, neznamená to, že jsou vyzváni k tomu, aby se shromáždili na ulicích s transparenty, ale znamená to, že se mají podílet na „demonstraci“ toho, že participativní vládnutí může skutečně fungovat.

Open space a open source

Pravděpodobně nejpozoruhodnější složkou vTaiwanu, s ohledem na jeho roli ve vládě, je to, že ho nikdo neřídí. Na velmi základní úrovni je vTaiwan zcela samoorganizovaný a transparentní a každý může cokoliv navrhnout. Nicméně o osudu návrhů rozhoduje až zájem ostatních.

vTaiwan poskytuje fyzické i online prostory a nástroje pro práci na rozmanitých iniciativách. Konkrétním aktivitám ovšem nedominuje žádná autorita, která by je řídila, schvalovala či naopak zastavovala. Potřebný řád je dosahován pomocí dodržování sdílených zásad. Ty lidé následují proto, aby při používání komunitních prostorů a komunitních zdrojů mohli být vůbec vidět a slyšet. Komunita tím tak kolektivně dohlíží na sebe samu. Jednou z těchto zásad je, že všechny aktivity i všechny výsledky musí být veřejné a všem plně dostupné. Nic se nesmí skrývat, nikdo nesmí nic vlastnit a všechny aktivity jsou dobrovolné. Téměř vše je provozováno dobrovolníky (ani několik málo členů vTaiwanu, kteří jsou placeni vládou, nejedná na základě politické objednávky, ale jedná v roli nezávislých členů peer-to-peer komunity vTaiwan).

Posloupnost a načasování kteréhokoliv procesu vTaiwanu závisí na tom, jak se postupně kolektivně rozhodují lidé, kteří jsou do procesu zapojeni, přičemž je následován princip „hrubého konsenzu“, ve kterém jsou zájmy konkrétních účastníků zohledňovány jen do té míry, do které celá pracovní skupina považuje za smysluplné se jimi zabývat. Na rozdíl od většinového hlasování charakteristického tím, že vytváří menšiny a marginalizuje je, hrubý konsenzus bere zájmy lidí vážně. Nicméně namísto celkového dořešení, o které jde v případě úplného konsenzu, hrubý konsensus upřednostňuje spíše cestu pokusu a omylu, pokud tedy neexistují jasné důvody k větší opatrnosti.

Zainteresované strany, vláda a občané

80% současných činností vTaiwanu je zaměřena na tvorbu regulací a jejich úpravu. Jde o práci se zainteresovanými stranami a ministerstvy (či vládními agenturami). Zbylých 20% se zabývá zákonodárstvím a právem, přičemž se pracuje se zvolenými zástupci a veřejností.

Nejprve jsem z toho byl zmatený ale nakonec jsem se během svého výzkumu naučil zajímavé věci. V jistém smyslu je každý jak občanem, tak zároveň zainteresovanou stranou (alespoň do určité míry) u doslova každého problému. Zvolení úředníci jsou přitom závislí na hlasech občanů v jejich volebním obvodu a jsou tak více orientováni na názor veřejnosti (stejně tak jako na názor silných hráčů se schopností ovlivňovat veřejné mínění a volby). Naproti tomu každé ministerstvo či vládní agentura jednají s odlišnou oblastí vlády se svými experty a zainteresovanými stranami, jež mají v dané oblasti určité zájmy, a není obvykle zaměřena na obecné veřejné mínění.

Hlavní motivací vTaiwanu bylo vybudovat důvěru mezi občanskou společností a státní správou a umožnit státním úředníkům dělat svou práci produktivněji a pod menším stresem. Lidé ve vTaiwanu přišli na to, že tento cíl může být nejsnadněji realizován na úrovni ministerstev. Proto se u konkrétních témat zaměřili na propojování ministerstev a zainteresovaných stran (v tomto kontextu mohou být zainteresované strany definovány jako někdo, kdo je diskutovanou problematikou ovlivňován, případně má vliv na rozhodování o dané problematice).

U každé záležitosti, která se stane tématem diskuze, se aktivisté vTaiwanu snaží nalézt nejvhodnější zúčastněné strany a dávají přitom, jak je jejich zvykem, mnoho prostoru pro to, aby se mohli zapojit lidé, které dané téma zajímá.

V návaznosti na regulaci, která vešla v platnost na konci roku 2017, musí každé ministerstvo nahlásit alespoň jednoho „úředníka pro participaci“. Ten se poté věnuje zapojování občanské společnosti a obeznamuje se s možnostmi nastavení spolupráce mezi více zainteresovanými stranami při vytváření předpisů spadajících pod jeho vlastní ministerstvo.

(PS: Existují také mateřské vládní participativní iniciativy, jež se orientují více na parlament a na soudnictví.)

Středeční hackatony a úřední hodiny

Každý středeční večer v prostoru vládou dotované Laboratoře sociální inovace v Tchaj-peji vTaiwan pořádá otevřená setkání, na kterých se lidé vzájemně propojují v rámci projektů. Ty mají vždy něco společného buď s Tchaj-wanskou vládou, se zapojováním veřejnosti nebo s občanskou technologií. V rámci těchto setkání nazývaných hackatony účastníci prosazují vlastní myšlenky a společně pracují na aktuálních projektech.

Projekty vTaiwanu do značné míry vznikají díky plánování a práci v rámci těchto samoorganizovaných středečních hackatonů. Neexistuje nic jako celkový plán, není zde žádný vedoucí, žádné oddělení, ani zde nepůsobí nikdo, kdo by formoval to, co se na těchto hackatonech odehrává. Obvykle je zde dobré jídlo, zejména od doby, kdy Laboratoř sociální inovace otevřela vlastní kuchyň a najala si vlastního šéfkuchaře!

Ve středu ráno a ve středu odpoledne má digitální ministrině bez portfeje Audrey Tang úřední hodiny. Může kdokoliv přijít a o čemkoliv hovořit, ovšem pouze za podmínky, že záznam konverzace bude po desetidenní lhůtě určené pro kontrolu publikován online.

E-petice

Na národní platformě pro e-petice může kdokoliv podat petici, jež žádá vládu o odpověď na konkrétní návrh. Pokud podepíše petici 5000 lidí, vláda, obvykle koordinovaná příslušným úředníkem (případně úředníky) pro participaci, musí na návrh bod po bodu reagovat.

Nicméně i v případě, že petici podepíše menší počet lidí, třeba pár desítek či několik set, jiní aktivisté vTaiwanu mohou označit e-petici za hodnou širší diskuze a ujmout se jí v rámci aktivit popsaných níže.

„Nabalující se dotazníky“ a crowdsourcované vzdělávací materiály

Když se skupina vTaiwan propojuje nad určitou problematikou, jíž by mohla následně poslat do deliberativních procesů vTaiwanu (odstartovaných e-epticemi či iniciativami jednotlivců a zájmových skupin), jejich prvním krokem je obvykle vytvoření tzv. „nabalujícího se dotazníku“, ve kterém jsou respondenti dotazováni na to, co vědí o dané problematice, jakou s ní mají osobní zkušenost a především pak na to, komu dalšímu by měl být dotazník zaslán.

Tento dotazník se nejprve distribuuje lidem, kterých se zjevně daná problematika týká, a to většinou prostřednictvím reklam uvnitř facebookových skupin. Následně se dotazník rozesílá dalším a dalším lidem na základě doporučení respondentů. Tímto způsobem se tedy dotazníky takříkajíc nabalují pomocí členů různých zainteresovaných stran.

Přicházející odpovědi poskytují důležité informace o dynamice problému, o důležitých faktech, o tom, co je v sázce a kdo je do problému zapojen. Aktivisté komunity vTaiwan toto vše společně s dalšími crowdsourcovanými informacemi zpracovávají do podoby přístupných vzdělávacích materiálů určených veřejnosti. Na tyto materiály je mimo jiné také brán ohled během nadcházejících jednání. Materiály obvykle obsahují rovněž online slovník definující žargon, který se vztahuje k problematice. Přičemž slovník je napsaný snadno srozumitelným jazykem pro všechny občany. Toto vše se odehrává v rámci samoorganizované dobrovolnické činnosti a v dynamice crowdsourcingu připomínající dynamiku, která udržuje v chodu encyklopedii Wikipedia.

Pol.is a dialogy zainteresovaných stran

Další fáze procesu obvykle zahrnuje potřebu propojit rozličné zainteresované strany, aby se mohly společně zamyslet nad dostupnými informacemi.

Pokud se zdá, že problém vyžaduje zapojení jen několika desítek zainteresovaných stran, vTaiwan upřednostní vedené rozhovory tváří v tvář. V těch případech, kde se zdá být rozumné zapojit skupinu stovek či dokonce tisíců lidí, pro níž by byla interakce tváří v tvář obtížná, je využita online platforma pol.is.

Na platformě pol.is je k dispozici takzvaná „schránka na návrhy“, kam účastníci posílají svá prohlášení odpovídající jejich pohledu na danou problematiku. Následně je pol.is vyzve k tomu, aby označili výroky ostatních účastníků za pomocí tlačítek souhlasím, nesouhlasím či vynechat. Algoritmus pol.is neustále třídí účastníky do skupin podobně smýšlejících respondentů a též identifikuje „konsensuální prohlášení“, to jest výroky, které se vyznačují vysokou mírou shody napříč mnoha rozdílnými skupinami.

Všechny skupiny a všechna prohlášení z platformy pol.is mohou být následně posouzeny v rámci dialogů tváří v tvář. Do těchto dialogů jsou často zapojeny vybrané zainteresované strany, příslušní úředníci pro participaci a účastníci z řad veřejnosti. Jejich názory dohromady vytváří rozmanité názorové skupiny objevující se na platformě pol.is.

V případě, že tyto dialogy využívají facilitátoři vTaiwanu, dialogy se živě vysílají (včetně možnosti živého participativního chatu), zaznamenávají se, přepisují se a následně se publikují na stránkách vTaiwanu. Někdy je kvůli jedné problematice iniciováno více dialogů různými lidmi na různých úrovních. Se všemi dialogy se však zachází stejně.

Proces tvorby pravidel

Výsledky toho všeho nejenže jsou přístupné veřejnosti, ale jsou též k dispozici úředníkům pro participaci, kteří, vedeni těmito výsledky, často ve spolupráci s kolegy a klíčovými hráči vTaiwanu, vypracovávají konkrétní nařízení. Návrh se poté vrací vTaiwanu, aby na něj mohla a veřejnost a zainteresované strany reagovat a řádně ho revidovat. Než vznikne pro všechny hráče přijatelný výsledek, který se následně stane zavedeným postupem, může proběhnout několik kol vytváření pravidel.

Cokoliv vznikne samozřejmě může být časem revidováno prostřednictvím procesů popsaných výše. Tyto procesy poskytují systém pro průběžnou pohotovou reflexi, jakýsi iterativní proces učení, který bych nazval „kolektivní inteligencí“.

Kvalita konverzace

Konverzace zainteresovaných stran tváří v tvář se vyznačují záměrnou různorodostí, profesionálním vedením a v případě, že jim předchází konverzace na platformě pol.is, vychází se z konsenzuálních i různorodých tvrzení, které na platformě vznikly. Přičemž je obvykle obvykle vyžadováno, aby na tato tvrzení zainteresované strany odpovídaly bod po bodu. Zajímavou progresivní aktivitou v rámci vTaiwanu je využívání 3D kamer pro živé vysílání dialogů zainteresovaných stran. Divákům vybaveným vhodnými aplikacemi 3D záznam umožňuje ponořit se do reprezentrace konverzací ve virtuální realitě.

Kvalitu osobního zapojení se do konverzace na platformě pol.is zároveň zlepšují další dvě věci. Za prvé design platformy pol.is se snaží eliminovat degradaci diskuze do vzájemného trollingu, k čemuž mívají tendenci komentářové sekce na internetu a přitom podporuje uživatele v tom, aby mohli plně vyjádřit své myšlenky a vést racionální diskuzi. Za druhé, jak ukazuje výzkum, v mnoha případech, kdy účastník zaznamená „nesouhlas“ s nějakým výrokem, nedlouho na to zveřejní vlastní stanovisko, jež poskytuje rozřešení problému, který způsobil nesouhlas. To znamená, že i bez přímé interakce v konverzacích a komentářích pol.is u svých uživatelů probouzí dialogické a deliberativníkomunikační akty„, ve kterých je patrný vliv jiných pohledů na věc.

Faktor moudrosti

V teorii moudré demokracie je předložena následující funkční definice „kolektivní moudrosti” vztahující se k veřejné politice a vlivu kolektivního chování. Kolektivní moudrost spočívá v „braní ohledu na to, co je třeba vzít v úvahu pro dlouhodobý všeobecný prospěch.“ Mezi klíčové faktory zde patří:

  1. Vítání a produktivní promýšlení celého spektra rozmanitých informací a perspektiv v kontextech, ve kterých se mohou navzájem ovlivňovat a společně vyvíjet.
  2. Braní ohledu zejména na holistické a systémové přístupy (jako je například ekologie, teorie živých systémů, univerzální etika, potenciální synergie apod.).

Postupy vTaiwanu jsou efektivní díky vědomé integraci hledisek různých zainteresovaných stran, celé škále vzdělávacích materiálů a vedení dialogů (včetně těch na online platformě pol.is) napomáhajících vytvářet zdravý rozum na základě rozmanitosti.

Větší míra moudrosti by mohla být dosahována díky příménu oslovování holistických a systémových myslitelů, kteří by se mohli například účastnit aktivit na platformě pol.is. Jejich stanoviska by mohla být předmětem diskuze v rámci toho samého crowdsourcovaného procesu rozhodování jako stanoviska všech ostatních. Avšak s tím rozdílem, že by mohla mít větší šanci na to zapadnout do kategorie „konsenzu“, jelikož — díky svému založení na holistické perspektivě — pronikají do toho, co leží pod či přesahuje všechny rozmanité shluky perspektiv náhledů na určitý problém.

Od kvantity ke kvalitě: „Zpracování hluboké rozmanitosti“ je více než „Vítězství větších frakcí“

Dalším hluboce transformativním demokratickým pohybem v rámci vTaiwanu, který jsem ještě příliš nekomentoval, je přesun od soupeřících kvanit k integrujícím kvalitám.

Tradiční demokracie je založena na principu většinové vlády. Na soutěži o hlasy, na stranických aktivistech, na penězích a na dalších zdrojích, jež strany posilují. Tradiční demokracie má tedy v zásadě kvantitativní povahu. Nesmírně záleží a tom, jestli má skupina více členů, více peněz a více mediální pozornosti než „druhá strana“.

Průzkumy veřejného mínění odhalují, kterému názoru či které možnosti se dostává největší podpory. Veřejné demonstrace organizující „masy“ se dělají s předpokladem, že čím více lidí se objeví na ulicích, tím větší budou mít dopad. Straníci diskutují s cílem přesvědčit diváky, aby podporovali jejich pohled na věc.

Tento druh systému má silnou tendenci ke zjednodušování, manipulaci a k rozbrojům, neboť jednotliví hráči bojují o co možná největší moc a vliv. Není to systém navržený k tomu, aby vytvářel moudrost. Přestože v nejlepších podobách tradiční demokracie mohou soupeřící strany vytvářet kompromisy, jež umožňují vyhnout se těm nejhorším formám kolektivní hlouposti, jsou ve své povaze obchodnické. To jest jsou postavené na kvantitativním principu spravedlivého obchodu spíše než na kvalitativním objevování nepředvídaných přístupů, které se opírají o to nejlepší z obou světů a přesahují všechny zastávané pozice.

Abychom dosáhli moudrosti, potřebujeme zacházet s naší rozdílností jako se zdrojem, jenž nám může pomoci „zvážit více toho, co je potřeba vzít v úvahu“. V rámci paradigmatu moudré demokracie jde o zužitkování a začlenění „kousku pravdy“ oponenta. Naproti tomu porážka oponenta je tragickou ztrátou.

vTaiwan se svým zaměřením na rozmanitost (jak již bylo řečeno výše) posunuje za hranice demokratické formy vítěz a poražený, ve které „straníci“ (strany jedné mince) soutěží o to, který kousek pravdy bude vládnout. Snad nejvíce fascinující je to, že algoritmus pol.is redukuje ve své mapě názorových shluků stovky identických odpovědí do jedné tečky. To znamená, že při určování, které odlišnosti a které shody se budou brát nejvíce v potaz při další reflexi, je upřednostňována unikátnost a nikoliv to, kolik je mobilizováno lidí. To snižuje důležitost velkých či „relativně reprezentativních“ skupin participantů ve prospěch ujasňování si toho, kde se nachází odlišnost a kde shoda. Na platformě pol.is může mít snadno vliv i jediná osoba, pokud se její stanovisko vyznačuje velkou moudrostí.

V rámci dalšího úsilí o posílení svých schopností generovat moudrost by se platforma pol.is mohla podrobněji zaměřit na komplexitou návrhů a zjistit, jestli by jednotlivé návrhy — zejména ty, které již mají širokou podporu — bylo možné ještě více zkvalitnit pomocí konfrontace s nesouhlasnými pohledy druhých během crowdsourcované debaty na platformě. Pozitivní způsob nakládání s nesouhlasem je jednou z nejpřímějších cest k tomu, co nazývám „zpracování hluboké rozmanitosti“ a jednou z klíčových aktivit, jež nás odvádí od soupeřivé většinové kvantitativní demokracie vytvářející vítěze a přivádí nás ke kolaborativní holistické kvalitativní demokracii, jež vytváří moudrost.

Z anglického orginiálu vTaiwan (Part 2) – Notes on Aspects of the vTaiwan Phenomenon  přeložil Tomáš Gardelka.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho s ostatními!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *