Irsko je zemí, kde má ve společnosti stále silný hlas tradiční náboženství. Proto zde také politické otázky, jež s náboženstvím nějakým způsobem souvisí, vždy budí velké kontroverze. Otázka legislativního zakotvení možnosti interrupce byla v této zemi dokonce tak velkým problémem, že se jí politické strany po desítky let většinou raději obloukem vyhýbaly. Irská ústava tudíž do tohoto roku reprezentovala konzervativní křesťanskou pozici „pro život“, tj. de facto zakazovala volbu možnosti interrupce ve všech možných případech (vyjma případu přímého ohrožení života matky). A to i přes to, že se k liberální pozici „pro volbu“, tj. pro možnost si alespoň v některých situacích vybrat, zda podstoupit interrupci či nikoliv, přiklánělo nezanedbatelné množství lidí.
V roce 2016 se v Irsku otevřely dveře možné změně, jelikož díky společenskému tlaku politické strany odsouhlasily vznik „občanského shromáždění“ v podobě série intenzivních diskuzí náhodně vybraných občanů a odborníků relevantních oborů. Irští občané celého názorového spektra v rámci shromáždění nejenže dostali příležitost konfrontovat se s rozličnými pohledy na téma interrupce, ale mohli si také společně odhlasovat podobu výsledného doporučení vládě a nakonec i všem občanům Irska hlasujícím v letošním (2018) referendu.
O irském občanském shromáždění byl před nedávnem natočen krátký dokument, k němuž jsem pro čtenáře tohoto blogu vytvořil české titulky. Na celé té iniciativě mi přijdou totiž nesmírně zajímavé dvě věci. Za prvé, občanské shromáždění je možná dosud nejlepší demonstrací skutečnosti, že pokud jsou poskytnuty lidem vhodné podmínky, dokáží odpovědně rozvažovat a vést dialog i o nesnadných otázkách. A za druhé, občanské shromáždění není oproti jiným současným iniciativám usilujícím o „demokratizaci demokracie“ ničím výrazně komplikovaným ani radikálním. Jinak řečeno, vytvoření shromáždění občanů je pouze minimálním zásahem do dnešního parlamentního systému a přitom může mít značný vliv na zlepšení kvality demokracie v zemi. Do jaké míry tento konkrétní experiment v deliberativní demokracii ovlivnil výsledky letošního referenda, nebude patrně snadné určit. Nicméně lze s jistotou říci, že samotné shromáždění bylo experimentem úspěšným.
Dokument je prvním dílem právě vznikající dokumentární série All Hands On od bývalého novináře Patricka Chalmerse, jenž je sám o sobě pozoruhodnou postavu, o níž by stálo za to něco napsat. Snad tedy někdy příště.
Zde je již dokument s českými titulky. Pokud se vám titulky nezobrazují, klikněte na obdélníkovou ikonu vpravo dole.
