Tom Atlee: Využití platformy pol.is k regulaci Uberu – 3. část

Následující příspěvek je posledním překladem ze série o iniciativě vTaiwan. Jde o hlavní část původně delšího textu věnujícího se popisu konkrétních postupů a úspěchů Tchaj-wanské participativní tvorby politiky v režii iniciativy vTaiwan. Tom Atlee na svém blogu v rámci této série publikoval ještě dva příspěvky. Jejich překlad však dle mého názoru není nutný, neboť první z nich více méně pouze předkládá užitečné odkazy k tématudruhý je spíše Atleeho pracovním textem, v němž ve zkratce konfrontuje vTaiwan s iniciativami, o kterých na tomto blogu dosud nebylo nic publikováno.

 

Platforma Uber byla, podobně jako v ostatních zemích, pro vládní regulační orgány i taxi společnosti velkou výzvou. Iniciativa vTaiwan se zavázala k pomoci situaci vyřešit v roce v roce 2015.

vTaiwan pro svou práci obvykle potřebuje celou řadu místních zainteresovaných stran, které se posléze stávají součástí pracovní skupiny konkrétního projektu. Uber si coby zahraniční společnost mohl dovolit proces vTaiwanu z počátku ignorovat, což také udělal. Kromě toho, žádné ministerstvo nechtělo vytvořit z Uberu téma pro vTaiwan. Ministerstvo dopravy pokládalo reprezentanty Uberu za zločince. Ministerstvo hospodářství nepokládalo Uber za internetového obchodníka. A ministerstvo financí nikdy předtím s aktivitami „sdílené ekonomiky“ nepracovalo.

Proto namísto toho, aby se vTaiwan zaměřil na Uber (coby společnost) a na různá ministerstva, rozhodl se zapojit řidiče Uberu, řidiče běžných taxiků a také jejich pasažéry. Koncentraci těchto čtyř zainteresovaných stran vTaiwan našel ve dvou největších Tchaj-wanských městech a zjistil při tom, že téměř všichni lidé v rámci těchto zainteresovaných stran používají mobilní telefony. Jelikož je pozornost řidičů zaměřena především na řízení, vTaiwan navrhnul své procesy takovým způsobem, aby samotný akt zapojení se zabral maximálně pět sekund a nikoliv minutu, jak tomu bývá obvykle.

Vše bylo nastaveno tak, aby všechny čtyři skupiny zainteresovaných stran ve stejný čas obdržely textovou zprávu s adresou webové stránky obsahující stručné instrukce a průzkumnou otázkou: “Je správné, že soukromníci bez profesionální licence převáží za poplatek pasažéry?“. Otázka byla doplněna poznámkou, že na základě odpovědí bude vytvořen program jednání mezi hlavními zainteresovanými stranami a že samotné jednání proběhne za měsíc a bude vysíláno živě. Aby celý proces fungoval, všechny zmíněné skupiny se musely každý den ve stejnou hodinu podílet na aktivitě na platformě pol.is. Tato aktivita probíhala každý den po dobu čtyř týdnů, během nichž se odpovědi respondentů výrazně proměnily. Všem čtyřem skupinám bylo přislíbeno, že data nasbíraná během jejich aktivit na platformě pol.is budou na konci zveřejněna pro účely nezávislé analýzy a že proběhne mezi jednotlivými skupinami debata.

Co během každodenních aktivit účastníci mohli vidět na svých telefonech, bylo jedno náhodně vybrané mínění svého spoluobčana, jež začínalo slovy „Mám pocit“ – například „Mám pocit, že pojištění pasažéra je velmi důležité“ – přičemž účastníkům stačila pouze jedna sekunda k tomu stisknout tlačítko „souhlasím“ či „nesouhlasím“. To bylo celé. Jejich hlas vždy automaticky posunul pozici jejich avataru na mapě názorů do skupiny, která zastávala víceméně totožné stanovisko. V případě zájmu mohli účastníci procesu rovněž odpovídat vlastním stanoviskem začínajícím slovy „mám pocit“.

Aktivity na platformě pol.is odstartovaly s účastníky rozdělenými do čtyř skupin: do skupiny taxikářů, řidičů Uberu, pasažérů využívajících taxi služby a pasažérů využívajících Uber. Program pol.is nejdříve ukázal, co si o jednotlivých výrocích myslí lidé ve vlastní skupině a co si o nich myslí lidé v ostatních skupinách, přičemž program ze všeho nejdříve zobrazil výrok s největší podporou v rámci vlastní skupiny. Nejvíce inkluzivní výroky, s nimiž se ztotožňovali lidé napříč skupinami, byly dostupné v sekci „Většinový názor“.

Velmi brzy poté, co započaly aktivity na platformě pol.is, se ze čtyř skupin staly pouze dvě. V rámci těchto skupin se “většinovými názory” staly radikálně extrémní vyjádření proti Uberu a pro Uber. 75% lidí z první skupiny souhlasilo s výrokem: „Jelikož ministerstvo už zamítlo správní odvolání Uberu, myslím si, že zastupitelstvo města Taipei by mělo zrušit registraci Taiwan Uber Inc.”. Jinak řečeno: “Se zločinci se nevyjednává.” Na druhé straně 77% lidí ze druhé skupiny podpořilo výrok “Přestože je na ulici mnoho taxíků, stejně si raději zavolám Uber.” I přes to, že se jednalo pouze o menšinové názory z celku, tyto názory odrážely většinové mínění v rámci vlastních názorových podskupin.

Online mapa názorů byla nejprve transformována hlasy “ano” a “ne” pro zmíněné extrémní výroky zobrazené mezi osami x a y. Změna se dostavila, když lidé přišli s jinými výroky určenými k online hlasování. To zapříčinilo velkou dynamiku proměn mapy názorů, která se měnila s tím, jak lidé na výroky ostatních odpovídali.

Dobře hodnocené argumenty, jež získaly podporu jak od vlastní skupiny, tak od ostatních skupin, přiváděly účastníky k tomu, aby přicházeli s obecně umírněnějšími výroky či se zcela novými nápady, které si kladly za cíl dosáhnout širšího přijetí. Po zhruba týdnu obě opoziční skupiny vytvořily konsenzuální prohlášení, která již byla umírněnější. Na konci druhého týdne bylo možné identifikovat první většinová konsenzuální prohlášení, tj. názory, se kterými souhlasila zdravá většina účastníků, bez ohledu na přináležitost ke skupině. Tento konsenzus vyvolávající proces začal s několika velmi obecnými úvahami – jako například: „Zákony se časem změní“ – a vyvinul se do konkrétnějších, ovšem stále obecných prohlášení jako „Přestože je zde mnoho důležitých témat, bezpečnost pasažérů je téma ze všech nejdůležitější.“

Po dalším týdnu lidé začali přicházet s konkrétními nápady a nabídkami řešení, jejichž cílem bylo dosáhnout podpory napříč skupinami. Například všichni (dokonce i samotný Uber) souhlasili s výrokem „Měli bychom zavést pětihvězdičkový systém hodnocení u taxíků, protože to, co zajišťuje kvalitu služeb Uberu, je právě jeho systém hodnocení. Není to nic jiného. Proto pokud vláda nařídí všem nezávislým taxikářům a flotilám taxíků, aby zavedli podobný systém, je možné dosáhnout stejné kvality služeb a Uber přestane být problémem.”

Během času původní polarizující výroky začaly dostávat menší a menší podporu a lidé tak začali přicházet s výroky, jež byly více podmíněné. Během druhé poloviny hlasovacího období více lidí došlo k závěru, že vTaiwan by neměl pokládat lidi z Uberu za zločince, ale měl by s nimi spíše vyjednávat.

Zkušenost aktivisty vTaiwanu naučila, že teprve čtvrtý týden se lidé konečně začínají shodovat na něčem, na čem lze založit i nějaké činy. V předešlých týdnech bylo obvykle možno vidět pouze náhodné úvahy či obecné postřehy. Teprve až po pokusech o vzájemné přesvědčování založeném na nápadech s nejvyšším skóre, jež nabízel systém pol.is, začali účastníci přicházet s dobrými nápady týkajících se zákonů. Například:

  • „Měli byste být spravedliví jak k řidičům Uberu, tak i k taxikářům“
  • „Zdanění je velmi důležité. Uber se musí zaregistrovat a jeho registrace musí být jasně viditelná na oknech jeho vozů.“
  • „Není to pouze o obchodu, protože podobně jako u zdravotnictví či v oblasti potravinářského průmyslu jde o záležitost veřejné bezpečnosti. Pokud se lidé chtějí vyhnout daním a opravdu mají zájem o to provozovat sdílenou jízdu, měli by být pojištění.“
  • „Pokud jedete do práce a z práce, měli byste jet pouze dvakrát. V případě těchto dvou jízd je v pořádku se vyhnout daním. Ovšem pokud jedete vícekrát, poté to samozřejmě znamená, že si vozením lidí vyděláváte a jste obchodník.“
  • „Řidič taxíku by měl mít možnost připojit se k více platformám. A to platí i pro současné taxikáře.“

Nad těmito návrhy panoval větší než 80% konsenzus, což byla mezní hodnota, od které se mohly návrhy dostat do programu následné debaty. Ještě předtím, než byla uspořádána debata, byla vytvořena komparativní analýza za pomocí dat z platformy pol.is a bylo následně poukázáno na to, co se na základě konkrétních návrhů dělalo v jiných zemích. Následně byly v rámci diskuze dotázány všechny zainteresované strany, zda-li chtějí dělat nějaké kompromisy či nikoliv.

Audrey Tang facilitovala dvouhodinou debatu tváří v tvář. Debaty se účastnil Uber, lidé z akademické sféry, zástupci průmyslu a vládní úředníci. Ovšem místo toho, aby se debaty uskutečnily za zavřenými dveřmi, jak je to obvyklé, byly živě vysílané, přepisované a dívalo se na ně 1875 diváků. Tváří v tvář tak jasnému tlaku veřejnosti a s vědomím toho, že vznikla ohledně požadavků reálná shoda, projevily všechny zainteresované strany pozoruhodnou ochotu kooperovat a pracovat společně. A co především, vytvořili tyto následující ústupky:

  • Uber souhlasil s tím, že poskytne svou mezinárodní pojistnou smlouvu odpovědnosti za škodu a pokud bude třeba, publikuje ji pro veřejnou kontrolu (což je něco, co neudělal v žádné jiné zemi mimo USA).
  • Uber souhlasil s tím, že všechny řidiče povede k tomu si udělat registraci a získat profesionální řidičskou licenci.
  • Uber byl ochoten platit za povolení pro vozy UberX a stejně tak byl ochoten platit silniční daň za podmínky, že bude v určitých oblastech legalizován.
  • Asociace taxikářů v Taipei vyjádřila ochotu pracovat s Uber platformou v případě, že budou dodrženy oboustranně přijatelné podmínky ohledně toho, kdo dostane snížení ceny jízdného a jak bude toto snížení velké.
  • Flotila Taiwan Taxi přislíbila, že nabídne lepší služby, pokud by mohly vzrůst ceny taxi služeb v reakci na požadavky trhu.
  • Flotila taxíků se vyjádřila tak, že pokud by fungovalo otevřené stanovování cen, zavedli by novou třídu taxíků, která by přímo konkurovala společnosti Uber. A ministr dopravy na to řekl: „Dobře, tak to uděláme.“

Uber přislíbil, že jeho řidiči budou pojištěni a získají profesionální řidičskou licenci, dále přestanou podhodnocovat standardní ceny jízdného a budou posílat data o jízdách tchaj-wanským úřadům. Ostatní změny, jejichž cílem bylo usnadnit tchaj-wanským občanům vytvářet vlastní varianty Uberu, byly rovněž schváleny. Všechny tyto body byly nakonec začleněny do nového zákona. Celý proces v zásadě pomohl vypilovat normy, díky nimž se Uber mohl stát na Tchaj-wanu legálním. Uber souhlasil s více než polovinou původních požadavků, jež zazněly během debat, a během několika dalších let vyjednal dostatek dalšího, aby mu bylo umožněno začít legálně působit na Tchaj-wanu (viz. http://focustaiwan.tw/news/asoc/201710300027.aspx).

Tento čtyřtýdenní proces – zahrnující 4500 lidí, včetně pasažérů a řidičů jak Uberu, tak i běžných taxíků – zafungoval, jelikož nakonec přivedl lidi ke konsenzu. Extrémnější názory – jako například „vláda by s Uberem neměla nic dělat“  – byly zamítány a přispěvatelé byli povzbuzováni k tomu, aby přicházeli s diferencovanějíšími názory. To vše nakonec dalo vzniknout takovým doporučením, která byla podpořena více než čtyřmi pětinami přispěvatelů. Je rovněž důležité si uvědomit, že tři zúčastněná ministerstva byla schopna zachovat si tvář tím, že vkládala svá vlastní stanoviska do pilotních konverzací na platformě pol.is, kde lidé hlasovali o všech nápadech rovnocenně a nešla se svými stanovisky na veřejnost hned od začátku. (Dalším zajímavým aspektem toho celého bylo to, že lidé z Airbnb probíhající živá vysílání celou dobu sledovali, což vedlo k následnému průzkumu také jejich aktivit – ovšem to už je jiný příběh…).

Zpracováno na základě následujících tří zdrojů:

a ověřeno Audrey Tang.

 

Z anglického orginiálu vTaiwan (Part 3) – Two Stories of Tapping the Wisdom and Resourcefulness of the Whole přeložil Tomáš Gardelka.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho s ostatními!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *